Před 85 lety začal pestrý život Václava Havla

Byl dítětem z bohaté rodiny, stal se mladíkem z poražené a opovrhované společenské vrstvy. Z temných vězeňských cel se dostal na výsluní mezinárodní politiky. Ze tichého azylu na chatě na českém venkově se přemístil do nejvýznamnějších prezidentských a královských paláců světa. Původně zakázaného autora publikovala nejvlivnější vydavatelství světa. Takový byl život Václava Havla. 85. výročí jeho narození si připomeneme 5. října.

Václav Havel při návštěvě Schillerova divadla v Berlíně (1968)|Foto: Knihovna Václava Havla / archiv Ivana M. Havla

Málokdo prožil pestřejší život než Václav Havel. Narodil se do privilegované pražské rodiny. Co mohlo být štěstím, se brzy obrátilo v přítěž. Po příchodu komunistů k moci se nevhodný (tj. „buržoazní“) původ stal zásadní překážkou k získání vzdělání. Všechny jeho pokusy o přijetí na vysokou školu humanitního směru byly neúspěšné. Bez doporučení místní organizace komunistické strany to tehdy nešlo. Nakonec byl přijat na ČVUT, kde studoval ekonomii. I to byl v té době (1955) malý zázrak. Na Akademii múzických umění (AMU) byl nakonec přijat až v roce 1962; na dálkové studium, které se považovalo za méně hodnotné.

ČTĚTE TAKÉ

Havlovy hry, které musíte vidět

Pozdější úspěšný dramatik začíná u divadla jako kulisák. Komunistický režim přináší Havlovi řadu ústrků, a zároveň inspiraci pro literární tvorbu. Jeho první hra Zahradní slavnost je vynikajícím českým příspěvkem k žánru absurdního divadla. Text je tvořen bezobsažnými frázemi z projevů „zahajovačů“ a „likvidátorů“, které tehdy lidé poslouchali na nekonečných schůzích s povinnou účastí. Druhá hra Vyrozumění je o zavádění umělého jazyka ptydepe, který se stane prostředkem byrokratického ovládání společnosti.

Václav Havel v listopadu 1989|Foto: Miloň Novotný

V 60. letech začíná i veřejná angažovanost Václava Havla. Během Pražského jara 1968 tvrdil, že je třeba požadovat více než jen reformu komunistické strany a jejího stylu vládnutí. Místo pouhé demokratizace chtěl demokracii. Nicméně všechny naděje byly rozmetány sovětskou invazí. Všichni, kdo na jaře 1968 aktivně podpořili obrodný proces, se o rok později stali „nepřáteli lidu“, přesněji úhlavními nepřáteli nového vedení země. Havla čekají první výslechy a obvinění z trestného činu podvracení republiky. Tehdy je ještě obvinění staženo, nicméně Havlovo dílo je zakázáno.  Žije z honorářů za vydávání knih a uvádění her ve světě.

Václav Havel|Foto: Tomáš Adamec, Český rozhlas

Havel se stává vůdčí osobností československého disidentského hnutí. Je jedním z autorů prohlášení Charta 77, kolem kterého se vznikne nejvlivnější opoziční organizace. Tentokrát už vězení neunikne. Odsouzen je v roce 1979 a z vězení vyjde až v roce 1983. Znovu je zatčen a odsouzen je v roce 1989, ve vězení tentokrát stráví jen několik měsíců. Ve stejném roce dojde k zásadnímu zvratu v životě Václava Havla i celé československé společnosti. Sametová revoluce smete komunistický režim a Václav Havel se stává prezidentem země.

Do dějin se zapíše zároveň jako poslední prezident Československa a první prezident České republiky. Václav Havel se těší takové mezinárodní pozornosti, jaká nemá v českých dějinách obdoby. Havlovi naslouchají jako globální morální autoritě. Prezidentem je do roku 2003. Umírá 18.prosince 2011 ve věku 75 let.

Václav Havel |Foto: Jiří Jiroutek, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0