Před sto lety se narodil Alexandr Dubček. Sametová revoluce ho znovu vynesla na vrchol
Byl osobností Pražského jara, po revoluci sahal po prezidentském úřadu, nakonec se stal předsedou Federálního shromáždění. Před sto lety se narodil politik Alexandr Dubček.
Symbolem vzdoru a revolty proti komunistickému diktátu z Moskvy Dubček zůstal až do listopadu 1989. A sametová revoluce ho znovu vynesla na vrchol.
Dubček po revoluci sahal po prezidentském úřadu. Těžko se smiřoval s tím, že bude jen předsedou Federálního shromáždění. Jeho životopisec Jozef Banáš pro server Aktuálně.cz uvedl, že to pro něj bylo velké trauma. Potvrdili mu to synové Dubčeka. Měl dojem, že si tu funkci víc zaslouží, protože byl 20 let pod neustálou kontrolou státní bezpečnosti, míní Jozef Banáš.
S rodiči odjel budovat družstvo Interhelpo
Alexandr Dubček se narodil před sto lety ve stejném domě jako Ludovít Štúr, ve slovenském Uhrovci. Jeho otec se stal během práce v USA přesvědčeným komunistou a mladý Alexandr Dubček odjel s rodiči budovat družstvo Interhelpo do sovětské Kyrgizie. Později studoval politické vědy současně s Michailem Gorbačovem.
Lidé o něm mluvili jako o nekonfliktním, přátelském a vlídném člověku, který byl vhodným kompromisem mezi táborem reformistů a konzervativním křídlem KSČ. Jan Werich o něm řekl:
„On se směje a má malé oči. Ten jeho optimismus je nakažlivý. Chová se jako obyčejný člověk jako vy nebo já. Lidi takovému člověku rádi fandí."
Dubček přinesl jinou politickou kulturu a jeho kariéra stoupala. Atmosféra ve společnosti se uvolňovala. Požadavky lidí se stupňovali. Dubček čelil kritice uvnitř KSČ a hlavně ze strany sovětského vedení.
Pro pendrekový zákon jsem nehlasoval, tvrdil v pamětech Dubček
Když Pražské jaro ukončily tanky, po nátlaku podepsal podmínky Moskevského protokolu. Cesta k normalizaci byla otevřená.
Jako předseda Federálního shromáždění podepsal 22. srpna 1969 takzvaný „pendrekový zákon", který umožnil perzekuci demonstrantů. Dubček později ve svých pamětech tvrdil, že pendrekový zákon sice „musel podepsat", ale „nehlasoval pro něj".
Podle historika Michala Stehlíka z Národního muzea ale jako politik neuspěl.
„Byl velmi zakotvený do toho nomenklaturního systému komunistické strany. Tlačen společností a některými aktivnějšími reformisty ke změnám, pod tlakem Moskvy, aby je nedělal a zároveň vnímající ohromnou podporou od společnosti. Svoji historickou roli vlastně nezvládl. Dubček podle mě byl výborná ikona, ale špatný politik."
Dubček sice ještě půl roku působil jako velvyslanec v Turecku, pak byl vyloučen ze strany a pracoval pro státní lesy.
Po dvaceti letech ho revoluční události vynesly znovu na vrchol. Při cestě na zasedání Federálního shromáždění měl na Vysočině u Humpolce dopravní nehodu. Pršelo, jeho řidič dostal smyk a vyletěl z dálnice. Za sedm dní Alexandr Dubček na následky zranění zemřel.
