Varhany zdobí největší katedrály světa, ale také divadla a opery. Neumíme si bez nich představit mši v kostele. Neztratily své kouzlo ani dnes. Svědčí o tom vyprodané varhanní koncerty. Zaposlouchejte se i vy, jak zní nástroje třeba z 16. století.
Foto: Zdeňka Kuchyňová
V západní Evropě byly varhany kolem desátého století výsadou katedrál. Tehdy se nástroji říkalo organum, stejně jako jednoduchému vícehlasému zpěvu, uvedl Tomáš Slavický z Muzea hudby.
Tomáš Slavický, foto: Zdeňka Kuchyňová
"Nejjednodušší forma varhan možná pochází už z pravěku a to jsou dudy. Nástroj má svůj původ v antice. Byl to nástroj světský a první křesťané varhany odmítali. V kostelích tehdy zněl jenom zpěv, jenom lidský hlas. Varhany hrály třeba v cirku a říkalo se jim hydraulos. Z varhan se stal církevní nástroj oklikou přes Byzanc, Východořímskou říši. V Byzanci varhany patřily k císařskému ceremoniálu. Do západní Evropy se dostaly tak, že tehdejší byzantský císař chtěl dát císařský dar Karlu Velikému a tak mu dal varhany. Karel Veliký je nepoužil k císařskému ceremoniálu, ale daroval je kostelu. A tak se stalo, že v západní Evropě se z varhan stal nástroj spojený s kostelem."
Největší hustota varhan je v Česku
Česká republika patří k varhanářským velmocem, pokud jde o počet dochovaných historických i novějších nástrojů. Dá se říct, že jsou skoro v každé obci. Internetová stránka varhany.net si dala tu práci a spočítala, že je v Česku přes 6 tisíc varhan.
Foto: Zdeňka Kuchyňová
"Už dlouho se dělá i soupis varhan. Myslím, že kdyby někdo udělal mapu hustoty varhan, tak z celé Evropy na tom bude nejlépe Rakousko a Česko. A vzhledem k tomu, že část Rakouska tvoří hory, tak to budou asi Čechy. Je to vzpomínka na dobu 18. a 19. století, kdy tyto země kulturně velmi prosperovaly. V každém venkovském kostele byly kvalitní varhany. Třeba v kostelních inventářích ze 17. století velice často nemají varhany, ale tzv. regál. Ten se u nás zachoval jenom jeden, ze 16. století. Je v majetku kostela v Třeboni a my ho máme v muzeu jako depozitum. Je restaurovaný, funkční a je to velice zajímavá barva zvuku."
Lepší kvalitní harmonium, než špatné varhany
Foto: Zdeňka Kuchyňová
"Nástupcem regálu je harmonium, což je nástroj, který vznikl až v polovině 19. století. Harmonia z přelomu 19. a 20. století disponují velice širokou paletou barev zvuku. Ty byly schopné nahradit i velký nástroj. Dokonce naši předkové na konci 19. století říkali, že než špatné varhany, tak je lepší kvalitní harmonium. My máme harmonium vídeňské značky Lhota. Je to i nádherný kus nábytku. Harmoniu se říkalo turistický nástroj, protože hráč si sám na měchy šlape. Toto harmonium má pět různých her, každá má jinou barvu zvuku. A pokud se hraje všemi najednou, tak nahradí velké kostelní varhany. Pak měly tato harmonia ještě jiné efekty, které později byly imitovány syntezátory a to je například klavírní úhoz."
Jak uvedl Tomáš Slavický, v Muzeu hudby najdete hezkou sbírku varhan, ale těch malých, protože velké by se sem nevešly. Je tu i nástroj, který vypadá jako dřevěná bedna. Skrývá se v ní procesní pozitiv, tedy nástroj, který se dal nosit při procesích.
"Ano, toto je pozitiv, který se používal na poutích a procesích. V Praze se chodilo třeba do Lorety nebo na různé poutě, procesí a pobožnosti pod širým nebem. Nosily se takovéto nástroje. Dá se zavřít, v zavřeném stavu vypadá jako truhla, takže se může nosit za každého počasí. Otevře se, má klaviaturu, čtyři rejstříky, šlapací měch."
Foto: Zdeňka Kuchyňová
Nejstarší varhany jsou v Týnském chrámu a nejstarší skříň ve Smečně
Staré záznamy kronikářů o varhanách vypráví o zvuku, který se 'podobá hromobití, záchvěvům citery i kouzlu zvonohry'. Pro svoji velikost, ale i původ bývají označované jako nástroj 'královský'. Až do poloviny 18. století byly varhany považovány za nejsložitější stroj, jaký kdy člověk vymyslel a zkonstruoval.
Foto: Zdeňka Kuchyňová
"Komplikovanější nástroje, které měly už klaviaturu podobnou té dnešní, se začaly vyrábět od 15. a 16. století. Z té doby už máme zachované první nástroje. Myslím, že první zachovaný varhanní nástroj je ve Švýcarsku na hradě Sion z 15. století. Nejdůležitější jsou píšťaly, ve kterých tón vzniká, pak měchy, vzduchovody a traktura, klávesy a hrací stůl. Modernější varhany pak mají spoustu pomocných zařízení, ale to už jsou technické speciality, které mohou být a nemusí."
Varhanní skříň je také často umělecké dílo.
"Ano, bývá krásně zdobená. Velice často se do starých skříní dělaly nové nástroje."
Které jsou v Česku nejstarší varhany?
"To je otázka. My známe nejstarší varhanní skříně, ale většinou už jsou v tom nástroje novější. Nejstarší varhany v Praze, které jsou dochované takřka v původním stavu, a nedávno byly restaurované, jsou v Týnském chrámu. A nejstarší varhanní skříň byla ve Smečně. To je vzácnost. To jsou renesanční varhany."
Varhany zachránily kardinála Berana
Varhany sehrály i zajímavou roli v nedávné historii.
Foto: Zdeňka Kuchyňová
"U nás v Praze máme jednu, dalo by se říct legendu, ale je to potvrzené pamětníky. Stalo se to tuším v roce 1949 a týkala se kardinála Berana, který už byl v konfliktu s komunistickou mocí. Na slavnosti Božího těla měl přednést důležitý dokument a komunistická moc už měla katedrálu plnou provokatérů, kteří na smluvené znamení začali zpívat Internacionálu a chystali se kardinála Berana lynčovat. Situaci zachránil tehdejší varhaník Antonín Janda, který pustil varhany a začal hrát státní hymnu. To je zastavilo, protože všichni příslušníci tajné bezpečnosti a Lidových milicí byli státní zaměstnanci a na státní hymnu se museli postavit do pozoru. Toto kolo dopadlo dobře, ale pak byla ještě další kola, která už pro kardinála Berana dobře nedopadla, ale teď je opět pohřben u sv. Víta."
Kteří známí skladatelé skládali pro varhany?
Foto: Zdeňka Kuchyňová
"Pro varhany většinou skládali varhaníci. Ti tomu nástroji rozuměli nejlíp. Byli třeba skladatelé, kteří byli vzděláním varhaníci. Můžeme jmenovat Antonína Dvořáka, který byl absolventem varhanické školy Leoše Janáčka. Oni pro varhany komponovali spíše příležitostně, ale to, co napsali, bylo prvotřídní. Potom byli skladatelé specialisté. Asi nejznámější z českých skladatelů byl Bedřich Antonín Wiedermann, který navrhoval varhany, komponoval pro ně a koncertoval po celém světě, ale to už jsme v první polovině 20. století."
Jak dodal Tomáš Slavický, varhany jako koncertní nástroj se začaly používat na konci 19. a začátkem 20. století.
"Spousta oper by bez varhan nešla, třeba Dvořákův Jakobín. Janáčkovy opery také mají předepsané varhany. Vznikly koncertní varhany ve Smetanově síni pražského Obecního domu. To je velice pěkný a velký nástroj. Ty první varhanní koncerty byly v těchto koncertních síních. Varhanní koncerty v kostelích jsou u nás záležitostí až druhé poloviny 20. století. V Národním divadle jsou také velice pěkné varhany. Myslím si, že dnes každé větší operní divadlo varhany potřebuje. Nějaká elektronická náhrada je možná, ale samozřejmě ten dojem tak dobrý není."
Zkoušel jste hrát na varhany?
"Zkoušel jsem to v dětství a dodnes hraju na varhany v kostele."
Máte nějakou oblíbenou skladbu?
Tomáš Slavický, foto: Zdeňka Kuchyňová
"Mám rád staré české mistry, Brixiho, Zacha, ale samozřejmě to řemeslo kostelního varhaníka, je především doprovod a improvizace. A tady mám spíš za vzory staré varhaníky, které jsem ještě měl tu čest zažít, a to byl v první řadě pan Otto Novák, pražský dómský varhaník. Byl studnicí vzpomínek, říkalo se mu 'paměť pražského varhanního oboru'. On byl schopen vyprávět, jak vypadala katedrála před dostavbou, která byla završena v roce 1929 a dokázal to přesně vyprávět tak, jak to jemu vyprávěl jeho učitel Antonín Janda."
Ano, právě ten Antonín Janda, který začal hrát na varhany státní hymnu.
