Rudolf Pernický převzal Řád bílého lva

Генерал Рудольф Перницкий (Фото: ЧТК)

Prezident Václav Klaus v pátek u příležitosti státního svátku udělil nebo propůjčil vysoká státní vyznamenání více než dvacítce osobností. Mezi nimi byl i válečný hrdina generálmajor Rudolf Pernický, kterému prezident propůjčil Řád bílého lva první třídy. Osudy a zásluhy Rudolfa Pernického přiblíží Martina Lustigová.

Rudolf Pernický vstoupil do armády za první republiky. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava správně usoudil, že jeho místo je za hranicemi - v boji za osvobození Československa. Ostatně, když jsem poprosila historičku Marii Matúšů o představení Rudolfa Pernického, charakterizovala ho jako velkého bojovníka: "Jeho boj v podstatě začal už v roce 1939, kdy se rozhodl odejít do zahraničí. Za druhé světové války byl aktivní v československém zahraničním odboji. Přihlásil se do zvláštní skupiny, vycvičil se jako parašutista a v roce 1944 odešel na parašutistickou operaci do Protektorátu."

Rudolf Pernický vedl dvoučlennou paraskupinu Tungsten, jejímž úkolem bylo mimo jiné přijímat materiál pro odboj. Při výsadku došlo ale v husté mlze k omylu a parašutisté byli místo u Nového Města na Moravě vysazeni u Kutné Hory. Díky této chybě je čekal osmdesátikilometrový pochod. A podmínky, jak upřesňuje historik Radek Hubálek, tehdy byly velice náročné: "Zima 1944 - 1945 byla krutá, všude ležela spousta sněhu. Navíc se parašutisté museli přesouvat výhradně v noci a po lesních nebo polních cestách, aby je nezaregistrovalo Gestapo nebo si jich nevšimli četníci." Velkým problémem byl také nedostatek jídla, oba muži si museli vystačit s kilem čokolády. Na místo určení dorazili vyčerpaní a s četnými omrzlinami. Přesto se ale hned zapojili do odbojové činnosti.

Generálmajor Rudolf Pernický, foto: ČTK
Po válce se Rudolf Pernický stal příslušníkem Hlavního štábu a absolvoval vysokou vojenskou školu. Pak ale přišel rok 1948. "Jeho boj pokračoval i po roce 1948, kdy byl už v listopadu zatčen a odsouzen k dvaceti letům těžkého žaláře," dodává Marie Matúšů. Rudolf Pernický strávil dlouhá léta na uranu, prošel například pověstnými lágry na Příbramsku a Jáchymovsku. "Nechci opakovat, že naděje umírá poslední. My všichni, kteří jsme byli v těchto lágrech, jsme vždycky věřili, že se to musí změnit a že se musíme dočkat svobody," říká dnes Rudolf Pernický. V roce 1960 byl po amnestii propuštěn. Ale Marie Matúšů upozorňuje: "Boj neskončil ani po propuštění. Až do roku 1989 byl perzekvován."

Řád bílého lva
Teprve po roce 1989 se dočkal plné rehabilitace a povýšení do hodnosti generálmajora. Stal se zakladatelem a prvním předsedou Konfederace politických vězňů: "Tehdy se ve Fučíkáči, v těch výstavních prostorách, sešlo na pět tisíc lidí. Čili pro mě byla ohromná pocta, když jsem byl právě tímto počtem lidí zvolen k tomu, abych vedl útvar, který se jako jeden z prvních postavil proti komunismu," vzpomíná generál Pernický.

Že je velký bojovník, dokázal Rudolf Pernický i v pátek, kdy dva týdny po náročné operaci, při které mu byla amputována noha, převzal osobně z rukou prezidenta nejvyšší státní vyznamenání - Řád bílého lva. A co pro něj toto uznání znamená? "Jsem tím ohromně poctěn, poněvadž to je vlastně uznání celé mé činnosti za dobu války. A zvláště činnosti, která pramenila a končila koncem války v prostoru Vysočina. Pro mě to bylo ohromné napětí a vypětí k činnosti, kterou jsem předtím nikdy nedělal."