Špilberk byl žalář národů

Žalář národů, tak bývá nejčastěji nazýván brněnský hrad Špilberk. Hrad skutečně sloužil jako vězení pro nejtěžší zločince celé Habsburské monarchie. Dnes na hradě nad městem sídlí galerie a výstavní síně, největší zájem návštěvníků hradu se však přece jen těší kdysi obávané a legendami opředené kasematy.

Mezi nejslavnější vězně na Špilberku patří loupežník Václav Babinský. Do žaláře s hrůznou pověstí byli zavírání těžcí zločinci, vrahové a lupiči. Vězení pro nejtěžší zločince, umístěné v podzemních kasematech, zřídil roku 1783 císař Josef II. Ve vlhkém a studeném sklepení, kam slunce nezasvitne, žádný vězeň dlouho nepřežil. Nejtěžší kobky, kde byli doživotně odsouzení napořád přikováni, naštěstí svému účelu nesloužily dlouho. Pouhých sedm let. Roku 1790 je Leopold II. zrušil. Hrad dál sloužil jako vězení a vedle těžkých zločinců zde skončili i političtí vězni a odpůrci habsburské monarchie.

"Jsou to veliké skupiny politických vězňů. Ať už to byli uherští Jakobíní, italští Karbonáři, z nichž nejznámější Silvio Pellico a Petro Maroncelli. Další velkou skupinou byli Poláci, kteří zde byli uvězněni po Krakovském povstání,"říká Jiří Blažek z Muzea města Brna.

Vedle Silvia Pellica, díky jehož věznění se brněnský Špilberk dostal i do italských učebnic dějepisu, proslavili hrad zejména dva loupežníci: Jan Jiří Grázl, který dal dokonce všem svým následovníkům jméno a především Václav Babinský. Ten si odseděl na Špilberku 14 let z dvacetiletého trestu. Naštěstí pro něj už v době, kdy kasematy, coby vězení, byly zrušeny. Právě s jeho pobytem na hradě je spojena řada mýtů. Říká se, že dvakrát uprchl. Jednou si prý ale zlomil nohu a podruhé se zdržel v krčmách v podhradí až do příchodu stráží. Jaká byla ale skutečnost?

Cela Silvia Pellica

"V kasematech byla díra v mřížích, která se zachovala po útěku větrací šachtou. Kdo si ale do ní vleze, zjistí, že po 2-3 metrech se sužuje tak, že by jí neprolezla ani kočka, natož statný Babinský,"říká Luboš Koláček, který nedávno vydal knihu o pánech a vězních Špilberku. Mýtů spojených se Špilberkem však bylo mnohem víc.

"Když si vybavím, co nám jako dětem průvodci vyprávěli...mluvilo se o tzv. mokrých lůžkách, kam byly zazděny nevěrné ženy, kterým na hlavu kapala voda. Je to moc hezký příběh, ale není pravdivý. Stejně tak krysí kanál, kam byli údajně přivazováni vězni k děrám a krysy jim měly zaživa žrát střeva. To je stejný nesmysl, byl to prostě obyčejný kanál".

"Krysí kanál tam je, ale je to odvodňovací kanál, který odváděl vodu z hradu ven. A zazděné ženy? Stále tam máme místo, kde ukazujeme, že byla tzv. mokrá lůžka, ale jsou to jen mýty a legendy," dadává Blažek.

Pověst žaláře národů už Špilberku nikdo neodpáře. Jeho původní funkce však byla mnohem vznešenější. Pokračuje Jiří Blažek.

"Špilberk byl postaven jako královský zeměpanský hrad a měl sloužit k ochraně města Brna. Samozřejmě, že stejně jako všechny středověké hrady, měl i on svůj žalář. Proměna na vězení ale nastala až v polovině 18. století, kdy bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno státní vězení Rakouské říše."

Na hradě postaveném okolo roku 1270 králem Přemyslem Otakarem II, který na hradě velmi rád pobýval, žil i markrabě moravský pozdější král a císař Karel IV se svou manželkou Blankou z Valois.

Není bez zajímavosti, že přemyslovský palác byl podle dobových pramenů na Špilberku znovupostaven na začátku 90. let minulého století. Náročnou rekonstrukcí prošly i kasematy. Jejich vzhled se vrátil do doby Josefa II. I když zde i dnes najdeme mučící nástroje nebo mokrá lůžka, jde skutečně jen o mýty.

Foto: Jana Šustová