V českých lesích nerostou jen babky, můžete najít lanýže i květnatec Archerův

Květnatec Archerův, foto: Steveb68, Wikimedia CC BY 3.0

V českých a moravských lesích se to od léta do podzimu hemží houbaři. Za svými potenciálními úlovky neváhají cestovat, nachodit mnoho kilometrů a poté vybírat ten nejchutnější recept. Nejen o tom, jací jsou Češi houbaři, se bude mluvit také v rubrice Panorama. Jejím hostem je mykolog Jan Borovička.

Foto: Štěpánka Budková
Změnili se v průběhu let Češi jako houbaři? Jsou třeba poučenější nebo naopak?

„Samozřejmě. Máme dnes rozhodně větší možnosti, než byly dřív. Za socialismu byl asi problém vydat i atlas hub. Dneska je atlasů hub plno a hodně se rozvíjí internetová houbařská komunita. Dá se tady říct, že kdo se k houbaření dostane a má o něj zájem, tak má dnes podstatně větší možnosti, než měl dříve. Jednak co do možnosti vybrat si ke sběru něco zajímavého, ale také se třeba poradit o tom, co našel a nějak se sebevzdělávat.“

Kudlanka nábožná, foto: Barbora Kmentová
Vy jste zmínil, že do poradny třeba dorazí člověk, který našel nějakou zajímavou houbu na místě, kde dříve nikdy nerostla. Hodně se také mluví o tom, že se u nás mění živočišné a rostlinné druhy, že se sem stěhují ty, které tady nebyly a naopak. Platí to i u hub?

„U hub je to tak, že jejich schopnost pohybovat se krajinou je výrazně nižší než třeba u hmyzu. Já jsem třeba slyšel o kudlankách, že běžně žijí na jižní Moravě a teď se občas objevují i někde jinde. Když kudlanka vleze na avii, tak přejede přes celou republiku, a když jí to tam vyhovuje, tak tam zůstane. U těch hub je to trochu jiné. Určitě tady jsou houby, které jsou teplomilné, takže mají u nás třeba severní hranici rozšíření. Běžné jsou třeba v Itálii a u nás rostou sporadicky na nějakých teplých místech. Když jsou ty roky teplejší, tak ty houby se začnou objevovat častěji a ve větším množství. Potom je tady druhá skupina hub a to jsou nepůvodní druhy. Jsou to houby hlavně z oblasti Austrálie, těžko říct proč, ale šíří se v Evropě a Severní Americe. Nicméně tam nepatří. Největší pěst na oko v tomto smyslu je květnatec Archerův, to je houba, kterou lidi hodně posílají do poraden a hodně se na ni ptají."

Květnatec Archerův, foto: Lukáš Mižoch, Wikimedia CC BY 3.0
Jak vypadá?

„Ona má exotický vzhled a každý si jí všimne. Vypadá to jako mořská hvězdice, má takové červené, tmavě žíhané chapadla, je to krásná hvězda na stromeček, na špičku. Je to velké asi deset centimetrů, takže je to nápadné a každý si toho všimne. A to je houba, o které se říká, že se sem dostala z oblasti Austrálie, Nového Zélandu, Tasmánie...s nákladem ovčí vlny. Začala se na počátku 20. století šířit ve Francii a od té doby se šíří ze západu na východ. Dneska ta houba u nás v podstatě zdomácněla. Před 30 lety z toho byli všichni úplně paf a všechny to hrozně zajímalo, ale dneska si jí ani nevšimnu.

Zdá se, že neškodí, ale to u těch hub není lehké poznat. Zatím to ale nevidíme a nevíme. U rostlin je to lépe vidět. Když jsou třeba porosty bolševníků, tak se nám nelíbí."

Květnatec Archerův, foto: Steveb68, Wikimedia CC BY-SA 3.0
A je ta houba jedlá?

„Není. Ona patří do skupiny hub, které patří k naší hadovce smrduté a už to jméno cosi napovídá. Ta houba tak nasládle hnilobně voní a láká mouchy, které pak roznášejí ty výtrusy. Určitě tedy nehrozí, že by to někdo chtěl sníst."

Jsou Češi ve sbírání hub tak specifičtí, jak si o sobě často myslí?

„Já myslím, že sbíráme houby hodně a možná taková ta vášeň pro ten sběr je u nás specifická tím, že to je něco jako to rybaření nebo něco na ten způsob. Ale že bychom byli jediní, kdo sbírá houby, tak to nejsme, i když si to často myslíme. Ono se to ale obtížně srovnává. Já jsem ale třeba zažil, když jsem byl na konferenci v severní Itálii, že tam lidi houby sbírají vášnivě, stejně jako tady. Italové obecně houby hodně sbírají, vydávají mnohem více mykologických časopisů než my a mají mnohem větší množství lidí v mykologických společnostech než je u nás. Potom třeba v Německu, tam se houby sbírají jen v některých oblastech, taková místa najdeme i ve Španělsku nebo Francii, ale není to celonárodní trend. My jsme ale zase relativně malý národ. Takže ve srovnání to zase není nic extra. Nicméně třeba ve Velké Británii, kde lidi mají k houbám obecně větší fóbii, se začal sběr hub řešit. Před několika dny vyšel článek, kde se řeší to, že v Británii je hodně Poláků, kteří houby sbírají také, a Britům to začíná vadit. Řeší to, že se jim lidi poflakují po lesích a sbírají houby."

Mykolog Jan Borovička (druhý zleva), foto: Česká televize
A co jim přesně vadí? To, že sbírají houby a odnášejí si je? Jako když u nás se vždycky řekne, že Češi odnesli z lesa plody za x korun?

„Říkají, že kytky se taky nesmí sbírat, tak proč by se měly sbírat houby. O téhle věci nedávno psala také blogerka a spisovatelka Iva Pekárková, která v Londýně dělá taxikářku."

My jsme se sešli na konci října, venku je pár stupňů nad nulou. Říká se, že houbař, který tomu rozumí a odborník zvláště, najde prostě houby vždycky. Je to pravda?

Penízovka sametonohá, foto: Tomasz Przechlewski, Wikimedia CC BY 2.5
„No, když bude mínus 20 a dva metry sněhu, tak nic nenajdete. To je takové klišé. Jde o to, že jsou druhy hub i jedlých, které rostou v zimě, když jsou teploty třeba týden nad nulou. Je to třeba penízovka sametonohá. A to pak máte kliku. Jakmile jsou ale dlouhodobě teploty pod bodem mrazu, tak ty houby nemají šanci růst. Spíš jde o to, že v každém ročním období, když jsou přírodní podmínky, tak se dá jít do lesa a něco objevit, ale taky to nemá vždy stejnou hodnotu jako hřib nebo lanýž."

A roste u nás nějaký druh lanýže?

„Roste u nás hodně druhů lanýžů, ale ten kulinárně zajímavý, tak ten u nás roste prakticky jen jeden, je to lanýž letní. Ten je zákonem chráněný, nesmí se sbírat."

Takže s prasetem do lesa za tím účelem vyrazit nemůžu...

Lanýž letní, foto: Wazouille, Wikimedia Public Domain
„Ono se spíš chodí se psem, než s prasetem. Ale kolega na to má grant, teď už několik let řešený, vymysleli molekulárně genetickou metodu. Znamená to, že na základě extrakce DNA z nějakých kořínků se dá zjistit, jestli tam ten lanýž je, nebo není. Takže můžete vytipovat lokality a zjišťovat, jestli tam ten lanýž je nebo ne. Jde také o to, že ta houba se dá pěstovat a dala by se založit nějaká ta lanýžárna a byl by tam třeba nějaký komerční potenciál. Problém je ale v tom, že když je ta houba chráněná, tak se to nesmí dělat. A teď se nabízí otázka, jestli je ta houba chráněná právem nebo ne. Máme tady nějakých pět tisíc druhů hub a určitě existují mnohem vzácnější houby, než je lanýž letní. A teď je tady otázka, jestli by houba, která má takový potenciál neměla být vyjmuta z té ochrany a nahrazena nějakou jinou a bylo by možné zkusit ty houby komerčně využívat. Ale ten lanýž letní zdaleka nedosahuje kvalit těch lanýžů, které se pěstují ve Francii nebo které se dají najít v Itálii."