Amatérský film Eleazar Kittel mapuje osudy 'Fausta Jizerských hor'

Víte, kdo byl doktor Eleazar Kittel? Hovoří se o něm jako o Faustovi Jizerských hor či o ďáblovu doktorovi. Podle pověstí mu prý totiž jeho léčitelské nadpřirozené schopnosti propůjčil ďábel. Této zajímavé postavě, o které se na Jizersku mluví i po třech stoletích, je věnován celovečerní amatérský film. Účinkuje v něm 170 lidí, což je na amatérský film nebývalé a natočili ho duchovní různých církví.

Kittelův dům v obci Krásná, foto: oficiální stránky Kittelova muzea na Krásné-Pěnčíně

V obci Krásná dodnes stojí Kittelův dům, který výjimečný ranhojič v 18. století postavil jako sanatorium. Nikdy neabsolvoval žádná lékařská studia, nezískal doktorský titul. Léčení se učil u svého otce Melchiora a potřebné znalosti doháněl pilným studiem. Už ve své době diagnostikoval z moči, prováděl i oční operace. Chudé horaly léčil často bez nároku na honorář. Přesto měl větší úspěchy než absolventi univerzity. Půl století po své smrti vstoupil do lidových pověstí a legend. Údajně se měl spolčit s ďáblem, který mu za upsanou duši daroval nadpřirozenou moc a schopnost úspěšně léčit pomocí vzácné rostliny "všehoje."

"V současné době nastává renesance tohoto tématu. Lidi zajímají jak historická fakta, tak pověsti nebo záležitosti ohledně léčitelství. Já si myslím, že léčitelství je fenomén, do kterého by se měli pouštět právě duchovní,"

říká Ivan Peschka, starokatolický kněz, který je autorem scénáře. A z čeho plynuly ony legendy? Patrně z nezvyklé lékařské úspěšnosti i neortodoxních postupů. Lidé s nedůvěrou hleděli i na jeho velký dům a majetek. Nedůvěru vzbuzovala i Kittelova stavitelská a mecenášská činnost. Dnes by se spíše mluvilo o sponzorství. A tak začal být jeho neobvyklý život středem mnoha strašidelných vyprávění. Jeho životem se už dva roky zabývá Jan Vokurka, který na Kittelovské pouti představil i jeho nápoj a zvláštní knihu.

Přemysl Hadrava jako Eleazar Kittel

"Ano, je to kniha, která se jmenuje Smržovský grimoár. Je to jedna z nejcennějších písemností, která byla na Jablonecku nalezena, a o které se říká, že ji údajně vlastnil i doktor Kittel. Dnes je v archivu a je přístupná badatelům. Je to faustovská kniha, která obsahuje zaříkávání a jsou tam například návody jak létat na kouzelném plášti, jak ovládat havrany. S osobou doktora Kittela jsou právě spojené tyto dvě věci. Pokud by jste se podívala na jeho legendy, tak spousta legend se týká právě pověstného Kittelova pláště nebo toho, jak dokázal ovládat havrany."

Byl Eleazar Kittel předchůdce Kneipa či Priessnitse, osvícený mecenáš nebo tajuplná postava s magickými praktikami? To vše je v místní tradici. A jako o souboji dobra a zla vypráví o Kittelovi i amarérský film. Ďábla si zahrál starokatolický kněz Karel Koláček, a postavu doktora Kittela hraje duchovní Pravoslavné církve Přemysl Hadrava. A toho se ptáme, proč byl obsazen do role ďábla ten nejhezčí ze všech představitelů?

"Těch důvodů bylo několik. Podle zkušenosti církve a podle samotného názvu ďábla, který se původně jmenoval Lucifer - Světlonoš, o něm církev ví, že je jedním z nejkrásnějších stvoření - nejkrásnějších navenek. Proto jsme skutečně vybírali toho z nás, kdo je nejhezčí. A druhá okolnost, která nás k tomu vedla, je to, že zlo ve skutečnosti vypadá hodně hezky a lákavě ve chvíli, kdy ho neumíme poznat."

Jak už jsme se zmínili, ve filmu hraje 170 lidí. Hodně si jich zahrálo ve scéně, kdy Kittel slaví zlatou svatbu. To byla velká událost i ve skutečnosti. Sjely se na ni stovky lidí, přijela i šlechta a povídalo se o ní ještě několik desetiletí. Zajímavé bylo i natáčení scény, kdy se pod doktorem Kittelem prolomí led zmrzlé řeky. To se stalo v roce 1738, kdy málem zemřel v Labi. Od té doby se změnil jeho přístup k životu. Jak dodává Přemysl Hadrava, zakládá školu, staví kapli, později kostel a faru.

"Pro mě nebyl žádný problém koupat se ve vodě, která má 4 stupně Celsia. To se dá zvládnout. Na břehu řeky stálo vytopené auto, měl jsem tam suché oblečení, takže jsem se nebál. Tím největším technickým problémem bylo prolomit led. Chodil jsem celý den po ledu, neustále jsme kvůli tomu stěhovali kamery, abych byl v záběru ve chvíli, kdy se to konečně prolomí. Nemohli jsem najít to správné místo. Nakonec jsme ho našli a led se prolomil ve chvíli, kdy jsem to už nečekal. Naštěstí běžely rovnou dvě kamery, které mě zabíraly, takže ten záběr máme."

Ve filmu tedy nebyla nouze o dobrodružství. Ale ani o veselé příhody. Získat herce bylo občas problematické. Například pro natáčení procesí, vzpomíná scénárista Ivan Peschka.

"Naše procesí začalo tím, že z nasmlouvaných dvaceti až třiceti lidí se dostavili jen tři. Okamžitě jsme se tedy snažili sehnat lidi, přemluvit místní obyvatele. Nakonec se Janě Koláčkové, představitelce Kittelovy ženy, podařilo sehnat jednak skupinu motorkářů na chopperech, kteří tam přijeli v kožených bundách, a jednak autobus ukrajinských dělníků. Ale když jsme je všechny nakonec oblékli do historických kostýmů, myslím, že se ani na první pohled nepozná, kdo je motorkář a kdo Ukrajinec."

Díky filmu tak opět ožívají osudy doktora Kittela a legend, které ho obklopují a po tři sta letech se znovu dostávají do povědomí veřejnosti. Rekonstruuje se unikátní Kittelův dům v obci Krásná, vzniká projekt mikroregionu Kittelovsko, badatelé v archivech zkoumají jeho písemnosti s původními recepty a na trh se dostávají přípravky postavené na tradici původního bylinkářství.