Co by kdyby - aneb projekty, které se nikdy neuskutečnily
Co by, kdyby. Kdo z nás si někdy nepoložil tuhle otázku? Položili si ji také autoři výstavy v Českém Krumlově, kde před návštěvníky ožijí projekty, které se nikdy neuskutečnily. Bylo to dobře nebo špatně? Na to si musí odpovědět návštěvníci sami.
"Měl spojovat jižní Čechy, s Jadranem a 345 kilometrů trati mělo vést tunelem. Na celé cestě měly být pouze dvě pozemní zastávky. První v Linci, tam by byla první celní zóna. Potom by trať vedla pod alpským masivem. Ještě na české straně by se zanořovala pod Novohradskými horami. Pak by vedla 200 kilometrů až do Korutan, do jižního Rakouska do Klagenfurtu, kde by byla druhá nadzemní stanice a druhá celní zóna. A odsud přes hranice bývalé Jugoslávie nebo dnešního Slovinska, až do Koperu,"
"Na stole leží xerokopie původního projektu. Podle něj byla výchozí stanice plánována v Českém Krumlově, ale napájení troleje by ten provoz neuneslo, proto plán přehodnotili a umístili východí stanici do Českých Budějovic. Razilo by se z bývalé Jugoslávie na severní stranu, a z odtěženého materiálu měl vzniknout u Koperu nový poloostrov, který by byl pod správou bývalého Československa a sloužil by jako naše obchodní kolonie. Nicméně ani jedna z těchto myšlenek realizována nebyla. Dneska by to bylo docela atraktivní. Nasedli byste na vlak, a jestli jsem si to dobře spočítal, za tři a čtvrt, možná tři a půl hodiny průměrnou rychlostí 150 km/h byste se dostali až k Jadranu k moři."
Jsou zde i typy vozů, o kterých si tvůrci mysleli, že v té době budou jezdit. Tunel se měl totiž budovat 30 let a zhruba v těchto letech bychom se dočkali jeho slavnostního otevření.
"Skončili bychom někde mezi lety 2010 nebo 2020, podle toho jak by práce šly. Už v roce 1979 se počítalo s tím, že na tunel bude napojená evropská dálnice E1. Projekt v dobové měně měl být investicí za bezmála 285 miliard korun. To byl šestinásobek ročního rozpočtu. Podíval jsem se, jaká byla kupní síla v roce 1979, zhruba desetinová. To znamená, že dneska by to bylo asi 2,5 bilionu korun a to je pouze investiční část. Provozní by představovala minimálně třetinu investičních nákladů. Počítalo se s tím, že udržitelnost projektu by byla 60 let, pak by musela proběhnout nějaká obnova. Ale návratnost té investice byla spočítána na 90 let. Už z tohoto pohledu je jasné, že se ten projekt ani realizovat nemohl."
Nejen vlaky, ale i kolo se stalo nedokončeným projektem. V Českém Krumlově najdete opravdový muzejní unikát. Kolo, které zkonstruoval Paul Jaray v první třetině 20. století. Paul Jaray se narodil v Budapešti, ale vystudoval pražskou techniku. Byl velmi talentovaný a šikovný inženýr.
"Hned po studiích se dostal k Zeppelinům, kde byl projektantem prvních vzducholodí. Stál také u zrodu prvních proudnicových karosérií, mimo jiné památné Tatry 77, ale vyvíjel i karosérii u Chevroletu, Mercedesu a dalších světových značek."
"Jezdit bych na něm nedoporučoval a to proto, že se jedná o nerealizovaný projekt. Byť bylo vyráběno ve Stuttgartu, tak půl roku po jeho uvedení na trh, si na něm několik cyklistů způsobilo smrtelný úraz. Následně bylo staženo z prodeje. Nedá se to připisovat k tíži Paulu Jarayovi, ale spíše k té technologii, která byla zvolena pro výrobu. Zejména byla podceněna kvalita materiálu a výrobce se snažil trošku snížit náklady a zvýšit zisky. Rámy praskaly a stabilita na kole taky není ideální. Zkrátka 3 nebo 4 smrtelné dopravní nehody způsobily, že byl projekt ukončen. Kolo dnes zůstalo asi v 60 exemplářích na celém světě. My máme jedno v regionálním muzeu."
I projekty v lodní dopravě se nikdy nedočkaly své realizace. Některými se zabýval i Karel IV. Třeba propojením rozvodí řek Vltavy a Dunaje, přiblížil další z projektů ředitel muzea Filip Lýsek:
Finanční náročnost tohoto projektu byla moc i na otce vlasti Karla IV. Nakonec od projektu ustoupil. Oživit se ho pokusili Rožmberkové. Zapojili Štěpánka Netolického, dnešní terminologií bychom řekli hlavního projektanta, který se měl zasloužit o to, aby byly zdolány Čertovy proudy. To se však z časových i finančních důvodů nepodařilo. Pak přišel válečník Albrecht z Valdštejna, který chtěl propojení řek využít vojensky.
"Uvažoval o tom, že splavnění a propojením Vltavy a Dunaje mu dovolí splavit velké válečné lodě z Prahy až do Vídně a přesunovat volným pohybem vojska, což bylo strategicky velice výhodné. Albrecht z Valdštejna byl údajně takovou investiční akci, řečeno dnešním slovníkem, schopen ufinancovat. Ale jako vojevůdce a válečník svoje zájmy rozmělnil mezi několik dalších podniků, zejména vojenských a válka, jak všichni víme, je téměř nejdražším projektem, který smete všechny ostatní. Takže ani Albrech z Valdštejna nerealizoval to, co by dnes umožnilo dostat se z Českých Budějovic systémem zdymadel prakticky na Dunaj, do Lince a do Vídně."
"K realizaci ani jednoho z těchto projektů nedošlo, když tedy pomineme přehradní nádrž Lipno. Ale když už jsme v Českém Krumlově, můžeme si na interaktivním panelu vybrat přehradní nádrž Velký Krumlov. A zaplaví se mimo jiné Rožmberk nad Vltavou. Hladina přehradní nádrže by dosahovala výšky 23 metrů a byla by, jak to známe z Orlíku, těsně pod zámkem. Touto přehradní nádrží by utrpěla i Zlatá Koruna, kde by byla výše vody 11 metrů a byla by v úrovni kláštera. Kdyby se tyto projekty realizovaly, tak by tím výrazně utrpěla historická architektura jižních Čech."
"Návštěvník, který přijede na místo a vidí fragmenty ranně a vrcholně gotické architektury z dob Oldřicha z Rožmberka, může nabýt dojmu, že se jedná o fragment nějakého původního klášterního komplexu. Není to tak. Jedná se o dílo nedostavěné, protože ani loď toho kostela nikdy nebyla zastřešena. Ten pozemek od Oldřicha z Rožmberka obdržel řád paulánů, který sice patřil mezi známé řády, ale nepatřil mezi majetkově bohaté. Nebyli by asi schopni ten projekt dotáhnout. Kdo jste měli možnost vidět film Údolí včel od Františka Vláčila, tak možná poznáváte ten gotický portál, který se tam v několika scénách objevuje."
"Měl tam být hotel, divadlo, kasino a další kulturní a návštěvnické provozy. Ten projekt byl představen těsně před koncem druhé světové války, myslím v únoru 1945. K jeho realizaci nedošlo a v tomto případě můžeme říct, naštěstí nedošlo, protože by utrpěla nejen historická budova regionálního muzea, hotelu Růže, který je významným dokladem dobové architektury, ale muselo by ustoupit i několik domů v Horní ulici, které patří k historickému jádru a k tomu nejcennějšímu, co se z historické architektury v Krumlově zachovalo."
Od poloviny 60. let se už Český Krumlov těšil památkové ochraně. Tehdy ovšem město, které je dnes památkou UNESCO, bylo celé oprýskané. I řeka Vltava hrála všemi barvami a to díky odpadům z papírny ve Větřní. A tehdy vznikla naštěstí nikdy nerealizovaná myšlenka, vybudovat nové město.
A což takhle vydat se na výlet do české državy na Tahiti? Myslíte, že je to nesmysl? Omyl. Tohle byl další z nerealizovaných projektů. Tentokrát politických. Začneme po první světové válce. Tehdy se na několika konferencích jednalo o poválečném uspořádání Evropy po rozpadu Rakouska-Uherska. Tehdy vznikly velice bizarní územní požadavky, o kterých se mluvilo na nejvyšší politické úrovni.
Zajímavá myšlenka je spojená i s druhou světovou válkou. Šumava mohla být další hvězdou na americké vlajce. Český Krumlov byl osvobozen americkou armádou. Poměrně hladce tu fungovala poválečná správa. Vedená byla sice americkou armádou, ale za spoluúčasti původního německého úřednictva a dokonce původního starosty. Pak se v tisku začaly šířit zprávy o tom, jak by mohl probíhat poválečný odsun.
Nedokončené projekty mají i slavní literáti téhle oblasti. Třeba česko-rakouský spisovatel, básník, výtvarník Adalbert Stifter. Narodil se v Horní Plané, střední i vyšší školu ale vystudoval na rakouské straně v Linci. Nicméně do Horní Plané a šumavského podhůří se rád vracel. To mělo totiž pro řadu literátů své neopakovatelné kouzlo. Byl také milovníkem českých a zejména jihočeských nejstarších dějin. Jedním z jeho nedokončených projektů je rozsáhlé rožmberské dílo, ze kterého vznikly jen tři svazky historického románu Vítek.
S určitou nadsázkou je na výstavě pojatá myšlenka, která vzešla z hlavy funkcionářů Horní Plané na konci 70. let 20. století, kteří tvrdili, že by bylo nejlépe, aby si Rakušané odvezli Stiftera i s jeho domkem. Stifterův domek tu skutečně odjíždí. Naštěstí se ani tento projekt nerealizoval, protože dnes je správcem Stifterova domku v Horní Plané regionální muzeum a nabízí tu expozici jeho díla a života. Se Stifterem je spojen i třetí nerealizovaný projekt. A to soutěž na vybudování památníku, která byla vypsána asi 2 nebo 3 roky po Stifterově smrti. Soutěž vyhrál Stifterův obelisk ze šumavské žuly, který dodnes stojí na vrcholu Plechý. Jeden z pozoruhodných návrhů však zůstal nerealizován.
Písmena měla být vysoká 5 až 7 metrů. Každé by vážilo několik stovek kilogramů a teď si představte kolik písmen ve Stifterově jménu je. K vrcholu vede jen jediná přístupová cesta a to přes chráněnou rezervaci. I dnes by se tam těžká technika těžko dostávala. Jak uvedl ředitel krumlovského muzea Filip Lýsek, s ochranou Šumavy si dělala starosti už Marie Terezie, jak dokládá další nedokončený projekt:
"Zatímco ve středověku se Šumava zdála nevyčerpatelným zdrojem palivového dříví pro obchod a pro stavbu lodí, tak v polovině 19. století už značně utrpěla. Bylo tu 120 aktivních sklářských hutí a výrobních podniků, které se zasloužily o to, že byla poměrně velká část šumavského porostu odtěžena a to dost nešetrným způsobem. Proto Marie Terezie v polovině 18. století nechala sepsat a schválit tzv. lesní řád. Vznikaly lesní školy a jedna z nich vznikla ve Zlaté Koruně. Úkolem těchto lesních škol bylo zabývat se na vědecké bázi obnovením původního šumavského porostu. Ty snahy trvaly zhruba 30 let, byly poměrně intenzivní a možná by byly úspěšné, kdyby nepřišel v roce 1870 orkán. Velkou část šumavského porostu zkosil a tyhle snahy nadobro uťal. Od té doby se dělo to, co sklízíme dnes my, šumavský hvozd byl zalesňován téměř výhradně monokulturou, která výrazně trpí kůrovcem."
Kůrovec je problém současnosti a tam se loučíme i s výstavou. Na jejím konci se starostové čtyř měst, kde zemská výstava probíhá, svěřili s tím, které nerealizované projekty je tíží a které by rádi uskutečnili.
