Flascharův břidlicový důl má své obyvatele. Jeden z netopýrů zní, jako by vynalezl techno

Jak se cítili horníci při těžbě břidlice, si můžete vyzkoušet ve Flascharově dole. Úzkými kulatými žebříky můžete vystoupat do jednotlivých pater. A to se tady svítí. Dřív si horníci museli vystačit s kahanem, o který doma pečovali. V dole najdete i netopýry. Každý má svůj osobitý zvuk. Jeden zní jako datel, další jako by chtěl tančit techno.

Flascharův důl pochází z přelomu 19. a 20. století. Tehdy byl v oblasti Nízkého Jeseníku břidlicový průmysl na vrcholu.

"Teď jsme se sešli u jednoho vchodu, a když půjde všechno dobře, tak se tady dostaneme potom ven. Posaďte se, můžete si i přilby ještě sundat. Takže my se teď nacházíme v oblasti, kde osídlování jako takové začalo už ve 13. století. Dříve tady bylo pusto. Byl tady prales, který se jmenuje Střelná. Vedly tady kupecké stezky i v předchozích stoletích. Ve 13. století za Přemysla Otakara II. byli do naší oblasti pozvání němečtí kolonisté, kteří měli za úkol ten kraj zúrodnit. Ale jejich prvotním posláním bylo najít tady drahé kovy," přiblížila historii oblasti Alena Zemanová, předsedkyně spolku Krajina břidlice.

Za horníky přišly jejich rodiny a začalo se tu stavět. Dodnes máme v Krajině břidlice dochované krásné celokamenné stavby. Ale přenesme se do 18. století kdy Marie Terezie vydala tzv. ohňový patent. Na střešní krytinu měl být nehořlavý materiál. A tady se nabízela břidlice. Nebyla vyhrazeným nerostem, jako třeba uhlí, a mohl ji začít na svém pozemku těžit každý. Zemědělci tak vyorávali břidlicové pláty. Zakládaly se nejdřív obrovské povrchové lomy. Údajně tu bylo až 100 činných dolů a lomů.

Fadle a Flaschar - každý přišel s jiným typem těžby

"Rozjel se tady velký průmysl, a dozvěděli se o tom i sedláci z blízké obce Veselí. Byl to pan Johann Fadle. A ten začal těžit pomocí dynamitu. Johann Fadle tady v roce 1864 koupil pozemky, na kterých se teď nacházíme. A začal těžit takovým primitivním způsobem, kterému se říká těžba do pole."

Předsedkyně spolku Krajina břidlice Alena Zemanová|Foto: Zdeňka Kuchyňová, Radio Prague International

Těžba do pole znamená, že máte celkem rychle příjem, protože už těžíte. Nevýhodou je, že musíte udržovat čím dál větší důl. Musíte postavit koleje, používat důlní vozíky. A to si vybralo svou daň.

"Na konci toho 19. století už rodině Fadle z Veselí došly peníze. Krátce zkusili ten důl pronajmout. Nicméně potom v roce 1898 už do hry vstupuje Karel Flaschar, po kterém je dneska důl pojmenovaný. To byl právník, notář z Moravské Třebové. Dnes bychom řekli, že to byl investor. Nechtěl sám těžit, on chtěl získat peníze. On tady položil nové koleje, vybudoval nový kamenný portál, postavil dřevěné baráky, ve kterých se zpracovávala břidlice. Jeho největším počinem bylo, že k tomuto patru vybudoval spodní patro, a pojmenoval ho, protože byl gentleman, po své manželce Hortenzii. A on tu štolu Hortenzie začal budovat trošku jiným způsobem. Říká se tomu těžba z pole."

ČTĚTE TAKÉ

Břidlici z Budišova najdete na Národním divadle. Štípač musel za směnu udělat 400 tašek

V tomto případě musíte nejdřív do dolu investovat. Velké výdaje jsou na začátku, ale nemusíte už vytěžený důl udržovat a může stoupat zisk. Jenže přišla první světová války. A jelikož byla břidlice nevyhrazený nerost, nebyli horníci osvobozeni od povinnosti narukovat za císaře pána. Pak už se těžbu nepodařilo obnovit. A co se stalo s majiteli dolu? Pan Fadle byl v 79 letech v roce 1946 odsunut do Německa. Pan Flaschar se odstěhoval už po rozpadu Rakousko-Uherska do Štýrského Hradce.

"Teď jsem zrovna ve stádiu bádaní po těch Flascharových potomcích. Existuje hrob, kde je pan Flaschar, je tam i jeho dcera pochovaná, a někdo se o ten hrob stará. Byla jsem ve Štyrském Hradci po nich pátrat," přibližuje Alena Zemanová.

Zájemci dostanou břidlicové srdíčko

Flascharův důl pochází z přelomu 19. a 20. století|Foto: Zdeňka Kuchyňová, Radio Prague International

Nejčastějším břidlicovým výrobkem Krajiny břidlice je srdíčko. To je i v logu, které vytvořil Lumír Moučka.

"Z té břidlice teď vyrábíme srdíčka, abychom lidem udělali radost a přitáhli je k nám do našeho kraje. Výtvarník spojil čtyři srdíčka. Černé má imitovat barvu břidlice. Pruhovaná srdíčka mají připomínat uložení vrstev břidlice. A to bílé srdíčko, říkáme, že jsme my. Že to je ten nepopsaný list Krajiny břidlice, která tady je."

Když vstoupíte do podzemí, uvítá vás soška sv. Barborky, která je patronkou horníků. Důl má pod zemí i své obyvatale.

Živého netopýra od modelu téměř nerozeznáte

"Štole, kterou teď půjdeme, říkáme netopýří štola. Nebude tam už tolik netopýrů, ale máme tam nainstalované i modely netopýrů, tak si můžete zkusit spočítat, kolik těch modelů tam je. Toto je třeba konkrétně vrápenec malý. Vrápence od netopýra poznáte úplně jednodušně, protože vrápenec má delší křídla, a když se zabalí na tu hibernaci, tak se zahalí do těch blanitých křídel celý."

Netopýři hnízdící ve Flascharově dole|Foto: Zdeňka Kuchyňová, Radio Prague International

Když se zhotovovaly modely netopýrů, zoologa zaujala otázka, kolik má netopýr masa. Zamyslel se nad tím, dokonce to konzultoval s jedním profesorem. A výsledek? Netopýr před hibernací může mít tak 6 gramů masa. Vytvořit modely netopýrů nebylo jednoduché. Výtvarník zhotovil voskový model, pak ho odlil z cínu. Model se upravil a provedl se 3Dsken. Pak přišel grafik se zoologem, který chtěl mít přesné i netopýří drápky. Vydali se do dolů netopýry rozmístit a mysleli si, jak budou rychle hotovi.

"Přišli jsme do dolu ve tři hodiny odpoledne. A co čert nechtěl, byl tady i ten zoolog. Šel a říkal: na tohle místo ne, to by si netopýr nikdy nevybral. Říkám, Jirko, to je pro turisty. O on znovu, tady cítíš průvan, tam by nikdy nebyl. Jenom to místo pro netopýry jsme vybírali 2-3 hodiny. Pak jsme začali vrtat, břidlice odpadávala, bylo to hrozné. Pak jsme připravili lepidlo, přiložili netopýra a drželi jsme. Vůbec to netuhlo. Stáli jsme s jedním netopýrem 20 minut. Tak jsme to vzdali. Vyšli jsme pře důl, a všude tma. Tady ten čas plyne úplně jinak než na povrchu. Potom jsme sem šli podruhé, už jako profíci, měli jsme jinou chemickou kotvu. Pak to byla otázka půl hodiny."

Jak dodala Alena Zemanová, Flascharův důl je od roku 2020 zapojen do projektu České společnosti pro ochranu netopýrů. Veřejnost je seznamována s problematikou ochrany letounů formou tzv. netopýří turistiky. Na webu napude.sousednetopyr.cz se nachází interaktivní mapa, poutavé články o hradech, zámcích, klášterech, jeskyních či štolách a jejich okřídlených obyvatelích a netopýří deník.