Lepší časy pro nádražní restaurace už byly
Při putování po českých nádražních restauracích bylo na první pohled patrné, že hostů v nich výrazně ubylo. Zkusme vypátrat, proč se návštěvníci vytrácejí.
Důvodů je několik. Na železnici, aspoň tam, kde jsme nádražky navštívili, ubylo i cestujících. Když je prázdné nádraží, je prázdná i hospoda. Doprava se zrychlila, spoje na sebe lépe navazují, na přestupy se nemusí čekat dlouho jako dřív. Cestující nemají čas si sednout na teplé jídlo, častěji vezmou zavděk bagetou nebo houskou. Lidí na nádraží na mnoha místech je méně, do práce častěji jezdí autem než vlakem. A pak je tu ještě generační hledisko. Mladší lidi už kultura guláše a piva na nádražích neoslovuje.
Nádražky starého střihu vymírají
ČTĚTE TAKÉ
Většina těch ikonických, jako třeba byla na Smíchově, kam kdysi chodili lidi z disentu, už neexistuje. S rekonstrukcí nádraží v posledních letech mnohé tradiční restaurace skončily a na jejich místě jsou nové provozovny často bez posezení, jenom s pultovým prodejem. V Praze z těch známých přežívá nádražka v Dejvicích, ale řekněme si na rovinu, že je trošku za zenitem. Působí zchátrale stejně jako většina stálých zákazníků. Mají tu sice Plzeň, ale točí se tu hlavně laciné pivo, pijí se tu laciné panáky jako rum, fernet a becherovka, prostě stálice z minulého století. S jídlem si tu nikdo hlavu neláme. Když někdo dostane hlad, může si vybrat. Utopenec, nakládaný hermelín nebo klobása. Čas se tu zkrátka zastavil, hospoda vypadá stejně jako před půl stoletím, nebo z doby, kdy se tu točil film Šakalí léta.
V Braníku, který zažil svou dobu slávy v souvislosti s výjezdy trampů a čundráků z Prahy se nádražní hospoda změnila z gruntu. Přeplněné vlaky do Čerčan vystřídaly nové příměstské soupravy. Místo tisíců lidí, kteří se nemohli nacpat do motoráčků teď tady čeká na spoj jenom pár lidí. Přesto nádražka v Braníku prosperuje a v restauraci i na zahrádce sedí lidé, kteří sem přišli hlavně za vyhlášenou kuchyní. To je jedna z cest nejen k tomu, jak přežít, ale i jak to dnešní cestování obohatit. A když ke kvalitnímu jídelníčku přidáte ještě slušné ceny, pak si sem lidé cestu najdou.
ČTĚTE TAKÉ
To platí pro restaurace na nádraží v Lovosicích a v Ostravě – Svinově. Tady ještě v osmdesátých letech se každý den vytočilo sedm tisíc piv a prodaly se tu metráky párků. Majitel restaurace U přednosty František Chmelík na to vzpomíná: "Otevírali jsme v pět, ale výčepní musel mít už roztočeno dvě stě piv, aby obsloužil první vlnu dělníků, kteří odtud pokračovali na šestou do práce. To mohl zvládnout jenom zkušený výčepní. Kdyby to nesvedl, tak by ho ty lidi stama vynesli. A sotva odešli, už sem přijížděli další chlapi, co se vraceli z noční šichty.“ Po zástupech pracujících už není ani potuchy. Ale i dnes si najde do restaurace cestu řada stálých hostů, kteří si nádražku ve Svinově oblíbili.
Kde se dobře daří
Dobré pivo, lidové ceny chutných pokrmů, krásná příroda a k tomu ještě železniční romantika. To vše učinilo z nádražní restaurace v Jedlové v Lužických horách jednu z nejvyhledávanějších nádražek u nás. Dokonce natolik vyhledávanou, že majitel nádražky naznačuje, že zájem občas přesahuje možnosti jedinečného místa i personálu.
„To, co dnes vidíte, je jen slabý odvar,“ rozhlíží se kolem třiasedmdesátiletý Ivan Hrdlička. „Někdy máme hostů daleko víc, hlavně o víkendech. Jednou jsme tu napočítali rekordních 135 zaparkovaných horských kol!“ Pan Hrdlička provozuje hospodu v nádražní budově zasazené do hlubokých lesů, ke které vedou ze tří směrů koleje, ale žádná silnice, už třináct let.
Dobře se daří také restauraci Zastávka na nádraží v Nižboru, která patří herci Tomáši Hanákovi. Najdete ji na vedlejší trati z Berouna do Rakovníka. Kdyby se měl spolehnout jenom na cestující z této lokálky, asi by musel brzy zavřít.
ČTĚTE TAKÉ
Tomáš Hanák vzpomíná na začátky:"Když jsme to tu otevřeli, řada lidí už tom slyšela nebo četla, a tak přišli ze zvědavosti se podívat, co ten Hanák tady z toho udělal. A ohlasy byly pochvalné. Takže sem chodí pravidelně místní i turisté." Díky revitalizaci železničních stanic, která už pronikla i na vedlejší tratě, jako právě na tu s číslem 174 z Berouna do Rakovníka, vypadá opravené malé nádraží v Nižboru jako z vlakové pohádky. Spolu s restaurací, dalšími historickými vagony a s posezením na zahrádce, ze které je výhled na zámek Nižbor je to retro zážitek. „Další zpestření spočívá v tom, že se mi podařilo sehnat a zobytnit tři vagony na spaní, takže tomu říkáme zážitková turistika. Ono opravdu spát v miniaturním prostoru, který je dán šířkou starého vagonu je zážitek.“
Nádražní cukrárna? A proč ne?
ČTĚTE TAKÉ
Kavárna na starém nádraží v Litoměřicích, která se jmenuje Káva s párou je důkazem toho, že dobrý nápad je k nezaplacení. O chátrající budovu dolního nádraží, kam přestaly jezdit vlaky už v padesátých letech neměl nikdo zájem, a tak jej České dráhy daly nakonec do dražby. To na scénu vstoupili manželé Plíhalovi. Jana Plíhalové vzpomíná, jak se k nápadu převzít zchátralou nádražní budovu pod jezuitskou kolejí v Litoměřicích dostali.
„Dlouho jsme přemýšleli, co s tím vlastně uděláme. Byty, školka, ordinace… Ale pak když jsem viděla odsud ten výhled na litoměřické parkány, biskupský palác a Radobýl, tak nás napadlo, jak by se tady krásně sedělo a popíjela se tu dobrá kávička. Nakonec po zralé úvaze padlo rozhodnutí, že tu otevřeme kavárnu. Pak jsme začali vymýšlet její název a využili spojitost téhle budovy se starou parní železnicí. A jednou nás napadla Káva s párou. Aby ta iluze byla dokonalá, snažili jsme se dostat sem na tu původní opuštěnou kolej opravdovou parní lokomotivu. Nakonec jsme přes inzerát zjistili, že je na prodej historická parní lokomotiva Krauss München z roku 1897. Stálo nás to spoustu úsilí, času a peněz. Ale nakonec byla tady.“ Když k tomu připočteme další nápady s dětskou železnicí, se skřítky a opravdovým železničním muzeem úspěch se prostě musel dostavit. Káva s párou dnes patří k Litoměřickým zajímavostem, na skvělé zákusky vlastní výroby sem chodí místní i turisté, jezdí sem výletníci na kolech a občas tu zazní i němčina.
Opatrný návrat luxusu
ČTĚTE TAKÉ
To se nově týká dvou pražských nádraží. Po poslední rekonstrukci Hlavního nádraží se znovu pod jeho kupolí rozzářil secesní skvost. K interiéru historické budovy v posledních letech patří také Fantova kavárna. Další noblesní restaurace Masaryčka je otevřena několik měsíců na místě bývalé Císařské restaurace. Nejprve majitel Petr Patera prozradil filozofii Fantovy kavárny:"Snažíme se držet trendů ve stravování, co je zdravé, co pěkně vypadá a samozřejmě musíme sledovat také ekonomiku. A to vlastně platí pro každou položku, která je na jídelním lístku. Vlakové nádraží není letiště, lidé musí na naše ceny nějak dosáhnout, to platí třeba o rodinách s dětmi. Musí to tu být pro ně cenově dostupné."
To Masaryčka zvedla cenovou laťku o něco výše. Ale i tady mají svou filozofii říká šéfkuchař Lukáš Nechyba:
„Držíme se české kuchyně, její bohaté historie a dbáme, aby ladila s plzeňským pivem. Nabízíme třeba škvarky a uzený jazyk. Vracíme se k zapomenutým pochoutkám, chceme našim hostům znovu připomenout líčka, oháňku, hovězí mulce, což jsou kravský čumáky…
Na každý měsíc máme pro ně připravený takzvaný gastro kalendář. Teď právě máme Dny českého piva. Hostům nabídneme vepřové koleno na pivu, buřty na pivu a pivní čokoládový dort.“
V odpoledních hodinách je v restauraci Masaryčka jenom pár hostů, ale jak říká hlavní manažer Patrik Vrkoč, zdání klame.
„Děláme hodně obědů, maximum máme pět set. I když to není každý den, tak si nemůžeme stěžovat. A ještě lepší je pro nás večerní doba. Když si u nás chcete dát večeři, musíte si zajistit rezervaci.“
Samozřejmě, že obě restaurace v Praze na velkých nádražích mají oproti jiným podnikům na železnicích výhodu. Ale cest, jak zajistit provoz nádražních restaurací i v dnešní době je, jak vidět, celá řada. Ne vždy, a ne všichni mají k tomu stejné podmínky. Ale i když máme v názvu naší reportáže, že lepší časy už byly, restaurace z našich nádraží určitě nezmizí.
Související
-
Nádražní restaurace
Restaurace na kolejích, nádražní restaurace nebo jen "nádražky", bývají v nádražních budovách na peronech přímo u kolejí. Tam kde nejsou, máte pocit, že nádraží je osiřelé.
-
Česko na talíři
Jak se připravují speciality české kuchyně? Jak se vyrábí tradiční ležák, co nesmí chybět v dobrém chlebu, jaké jsou druhy knedlíků nebo jaký je typický český zákusek?
